Selon notre regard / Z našeho pohledu zkoumá naše vnímání vztahu mezi člověkem a přírodou. Název je převzat z básně francouzské spisovatelky syrsko-libanonského původu Andrée Chedid (1920-2011), jejíž nesmrtelné dílo zkoumá lidský úděl a vztahy mezi člověkem a světem. Jaké pocity dnes vyvolává rozjímání nad krajinou? Vidíme harmonii nebo chaos? Hojnost nebo zranitelnost? Vyvolává v nás krajina rozrušení? Je pro nás zjevením idylické krásy nedotčené přírody a klidu? Nebo odkazuje na sociální rozměr, vizi civilizace, dějiny, naši éru antropocénu? Uhrančivá scénická intenzita pohyblivých a vzájemně se prolínajících obrazů je citlivým podáním příběhu našeho světa jako souboru snů. Nacházíme v něm veškerou poezii romantické krajiny s její estetikou, melancholií a zvláštností i vyjádření emocí a obav současnosti jako klimatické hrozby, politické konflikty, úpadek urbánních utopií a postavení žen ve společnosti.
Cíle tohoto kurátorského projektu zahrnují podporu šíření děl autorek současné umělecké scény, vyzdvihnutí významu videoartu jako média a prezentace ekologického uvědomění občanů a zároveň mezinárodní propagace francouzské kulturní politiky v její jedinečné formě podpory umělců získáváním děl do státních fondů. Tato výstava je pokračováním kurátorského výzkumu Liberty Adrien nazvaného „Historie děl umělkyň získaných do státních sbírek od roku 1791 až do současnosti“, který kurátorka výstavy realizovala v letech 2016-2020 pro Cnap.
Několik slov o dílech a autorkách
1/ ÉLODIE PONG (*1966 BOSTON, USA / ŽIJE A PRACUJE V CURYCHU)
Pro Élodie Pong je zásadní nechat nejrůznější významové vrstvy o sebe vzájemně křesat. Obrazem laviny nás přivádí k současným katastrofickým klimatickým diskurzům a zároveň svá videa zasazuje do úvah o vymezení teritoria, od jeho anexe až po jeho dominanci. Konfrontováním ideologického náboje sloganu se silou přírody Élodie Pong předjímá dobu proher, kdy se vše může zhroutit nebo kde nic nebude, jak bývalo. Video Untitled (Plan For Victory), Bez názvu (Plán vítězství) ukazuje křehkost ideálů a jejich základů v této hroutící se současnosti, kde politická propaganda a dominance již neobstojí. Élodie Pong se soustřeďuje na militantní vyjádření používaná vládou George Bushe v době třetí války v Zálivu. Politika a reklama v masmedializovaných společnostech komunikují prostřednictvím sloganů. Élodie Pong je otáčí vzhůru nohama, a tím ukazuje osudovou tragédii takového světa. Formálním využíváním graffiti - urbánní a nelegální činnosti nacházející se někde mezi protestem a vandalismem – umělkyně zbavuje informace regulované a kontrolované mediální masáží jejich náboje.
2/ SALOMÉ LAMAS (*1987 LISABON / ŽIJE A PRACUJE V LISABONU)
Salomé Lamas je filmová režisérka, která ve svých dílech pracuje na prostupné hranici mezi dokumentem a fiktivním příběhem a kriticky zkoumá parafikci, plodné prostředí "země nikoho". Lamas nezvolila konvenční způsob práce na periferii mezi filmem a výtvarným uměním, ale spíše se snaží osvojit si jejich jazyk zpochybňováním tradičních způsobů filmové a umělecké tvorby, realizace výstav a nejrůznějších estetických forem filmového a uměleckého projevu. Její práce v oblasti modifikované etnografie ukazují zájem o vnitřní vztahy mezi vyprávěním, pamětí a historií. Prostřednictvím pohyblivých obrazů zkoumá potlačená traumata, zdánlivě nezobrazitelná a v dějinách neviditelná, od hrůz koloniálního násilí až po krajinu světového kapitálu. Její dílo bylo prezentováno v galeriích a na filmových festivalech například Berlinale, Museo Arte Reina Sofia, FIAC, Cinema du Réel, MoMA - Museum of Modern Art, Museo Guggenheim Bilbao, Harvard Film Archive, Museum of Moving Images NY, Fid Marseille, Viennale, Hong Kong FF, Tate Modern, Bozar, ICA London… Salomé Lamas získala stipendium Gardner Film Study Center – Harvard University, Nadace Rockefeller - Nadace Brown.
3/ ANNELIES STRBA (*1947 CURYCH / ŽIJE A PRACUJE V CURYCHU)
Využitím fotografie, digitálních médií a filmu si Annelies Strba za uplynulá dvě desetiletí vytvořila souvislou kroniku. Díla Annelies Strba v sobě spojují kosmologii i pohádku a jsou osobním i poeticky abstraktním dokumentem o všech, kteří definovali její fyzický a citový život. V těchto portrétech jsou osoby zájmu Annelies Strba zachyceny v osobních intimních situacích – v chaosu neuklizených místností, u stolu v jídelně, při česání vlasů, ve spánku nebo v okamžiku, kdy se ztrácejí v přírodě. Posledně jmenované umělkyně zachycuje u jejich domů na předměstí Curychu nebo na horách ve Švýcarsku, kde často tráví víkendy. Celek pak vypráví hluboce osobní příběh vzájemně propletených životů, vyvíjejících se vztahů, vzpomínek a reakcí v toku času od okamžiku pochopení, že vše podléhá neustálé změně. Obrazy dopracované nasycenou barvou a světelnou intenzitou vytvářejí halucinační atmosféru na pomezí mezi realitou a fikcí.
4/ CAMILLE HENROT (*1978, PAŘÍŽ / ŽIJE A PRACUJE V NEW-YORKU A PAŘÍŽI)
Tvorba francouzské umělkyně Camille Henrot se plynule přelévá mezi filmem, malbou, kresbami, sochařstvím a uměleckými instalacemi. Autorka odkazuje na svépomoc, online bazary, kulturní antropologii, literaturu, psychoanalýzu a sociální média, aby si pokládala otázku, co znamená být jednotlivcem a zároveň globálním subjektem. Camille Henrot proti sobě staví emoční a politické otázky a zkoumá, jak prolínající se ideologie, globalizace, náboženství a nová média vytvářejí prostředí strukturální úzkosti. Ve videu King Kong umělkyně na sebe navršila tři verze Kong Konga: KING KONG (Peter Jackson, 2005) + KING KONG (John Guillermin, 1976) + KING KONG (1933). Výsledkem takového součtu je potemnělý obraz, jehož přílišná informační koncentrovanost brání ve srozumitelnosti. Jako by tento film dával za pravdu Théodoru Adornovi: opakováním se mění stavba díla a výsledkem je pozměněné dílo. Přesto se King Kong pokaždé vynořuje z temnot a odolává pokusům o své zničení. Zůstává postavou, ve kterou divák odmítá přestat věřit. Každých patnáct let se King Kong ve filmu znovuzrodí. Pro obyvatele ostrova Skull byl King Kong bohem. Kým je pro diváka ?
5/ ANNE-CHARLOTTE FINEL (*1986 FRANCIE / ŽIJE A PRACUJE V PAŘÍŽI)
Francouzská videoartistka Anne-Charlotte Finel je považována za nový objev videoartu. Finel zajímá nekonečný okamžik mezidoby. „Svá videa vytvářím v noci, za svítání, za soumraku a v osudovou hodinu“. To je ta nejistá a tajemná doba, kdy se vše zastaví. Tato mezidoba je také geografická, nacházející se na pomezí mezi městem a venkovem. Motiv přechodné krajiny, kterou zrak přejede pohledem, se v autorčině díle opakuje. Finel vytváří obrazy „odstupem od reality, která je příliš syrová, definovaná“. Její dílo se skládá z pomalých, téměř snových obrazů jako na abstraktní motiv. Anne-Charlotte Finel získala cenu Prix Vidéo Nadace François Sommer v roce 2015 a Cenu Rady departmentu Hauts-de-Seine udělovanou u příležitosti Salon de Montrouge v roce 2016. Vystavovala na vlastní výstavě v Galerie Edouard Manet (Gennevilliers), v galerii Jousse Entreprise (Paříž), v Ateliers Vortex (Dijon), v Centru umění Le Lait (Albi), v The Chimney (New York) a v pěti ruských městech ve spolupráci s Francouzským institutem v Petrohradě. Její práce byly zařazeny do kolektivních výstav v Palais de Tokyo a v Synagogue de Delme ve Francii i v zahraničí (Mexiko, Austrálie, Hongkong, Itálie, Německo, Japonsko a Spojené státy).
