Jediný historický film Jeana Rouche líčí válečnou epopej z 19. století o náčelníkovi jménem Babatu, který dobyl zemi Gurunsiů a prosperoval díky obchodu s otroky. Podle scénáře nigerského historika, spisovatele a politika Bouboua Hamy vznikl film, který je aktuální i dnes. Film byl nominován na Zlatou palmu festivalu v Cannes v roce 1976.
V rámci „zahřívacího kola“ 18. ročníku festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani. Speciální program věnovaný významnému dokumentaristovi a etnografovi Jeanu Rouchovi, uváděný francouzským odborníkem na dílo Jeana Rouche Andreem Paganinim. Akci pořádá Komba, ve spolupráci s FAMU, Francouzským institutem v Praze, katedrou romanistiky FF UP Olomouc a Francouzským centrem Univerzity Palackého Olomouc. S podporou Magistrátu hlavního města Prahy a Státního fondu kultury.
JEAN ROUCH vyrůstal v rodině vědců, objevitelů a amatérských umělců. Jako dítě pobýval v mnoha cizích zemích. V období dospívání se vrátil do Paříže, kde objevil poezii, malířství, surrealismus, jazz, film a etnografii a zároveň studoval na Vysoké škole inženýrského stavitelství. S titulem civilního inženýra odjel mladý Jean Rouch v roce 1941 do nigerského Niamey, kde se záhy pod vedením Marcela Griaulea a Théodora Monoda stal etnografem. Aktivně se zapojil do Francouzské armády osvobození, za což se mu dostalo vyznamenání, a následně se vydal za svým africkým a filmovým dobrodružstvím.Během šedesáti let výzkumu vedeného převážně v rámci Státního ústředí vědeckého výzkumu (CNRS) probádal Jean Rouch rozličná etnografická a antropologická zákoutí. Nejdříve se zaměřil na kulturu nigerských Songhajů, zejména na jejich rituály spojené s posedlostí, a na kulturu malijských Dogonů. Zajímal se o moderní Afriku – o Afriku „globálních měst“, jako jsou Abidžan nebo Accra. Razil průkopnické metody. Dle Godardových slov svým podílem na obrodě „lehkých technik“ nebo inspirativní rolí pro novou vlnu „čeřil stojaté filmové vody“. Jean Rouch zastával mnoho rolí, ať už v Ústavu pro výzkum Afriky (IFAN) nebo v UNESCO, ve Francouzské cinematéce nebo na filmových festivalech v Benátkách, Ouagadougou nebo Manosque, a stál u zrodu mnoha institucí i akcí, které fungují dodnes – od Komise etnografického filmu po asociaci Ateliers Varan. Zároveň podporoval talenty a disciplíny a přispěl tak například ke vzniku vizuální antropologie nebo nigerského filmu, k němuž patří režiséři Moustapha Alassane, Oumarou Ganda nebo Inoussa Ousseini.
