Milan Kundera: Slavnost bezvýznamnosti
Uvedení českého překladu románu, za účasti překladatelky Anny Kareninové, autorky doslovu Sylvie Richterové a literárního vědce Jakuba Češky. Večer pořádá nakladatelství Atlantis ve spolupráci s Francouzským institutem.
V nakladatelství Atlantis vyšla 2. září 2020 v českém překladu Anny Kareninové Slavnost bezvýznamnosti, poslední román Milana Kundery napsaný francouzsky, který vyšel poprvé v italském překladu v roce 2013, francouzsky pak v roce 2014 v nakladatelství Gallimard pod názvem La fête de l’insignifiance.
Česky, simultánní překlad do francouzštiny zajištěn. Počet míst je omezen, rezervace nutná.
ROUŠKY NUTNÉ!
„...Charles... zvláštně nepřítomný, s pohledem upřeným kamsi nahoru...“ Ta slova jsem napsal v posledním odstavci předchozí kapitoly. Ale co tam nahoře Charles pozoroval?
Drobounké cosi třepotající se u stropu; malinké bílé pírko, jež pomalu poletovalo, snášelo se, vznášelo. Za dlouhým stolem pokrytým talíři, lahvemi a sklenicemi stál Charles nehybně s hlavou lehce zvrácenou, zatímco hosté jeden po druhém, zneklidněni jeho postojem, začínali sledovat jeho pohled.
Charles pozoroval toulání peříčka a pocítil úzkost; anděl, na něhož ty poslední týdny myslel, mu dává znamení, že už je někde tady, napadlo ho, velice blízko. Možná to drobounké, sotva viditelné pírko upustil vyplašeně z křídla, než ho svrhli z nebe, jako stopu své tísně, jako vzpomínku na šťastný život sdílený s hvězdami, jako navštívenku, jež měla vysvětlit jeho příchod a ohlásit blížící se konec.
Milan Kundera: Slavnost bezvýznamnosti. Atlantis 2020, s. 63.
*
Dalo by se říct, že vážnost zabíjí slova a slova že zabíjejí vážnost. Když vystoupíme z intelektuální roviny, vstoupíme do románového prostoru a přijmeme výzvu hry, snu, myšlení a času, zjistíme, že serióznost zabíjí rovnou ty nejdůležitější věci, jsou-li živé: krásu, dobro a pravdu například. Román napsaný ve znamení „bezvýznamnosti“ jako by vyzýval k vážnému, nekonečnému hermeneutickému hledání. (...)
Slavnost bezvýznamnosti nepopírá velké hodnoty krásy a lásky, pouze je představuje jako váhy zbavené. Jako žerty, kterým se už nikdo nebude smát. Žádná odpověď nemůže být považována za definitivní v celku autorova díla, které nikdy nepřestalo klást otázky a připomínat hodnoty Evropy. „Evropy, která už nebude Evropa.“
Sylvie Richterová: Moc bezvýznamnosti. Doslov in: Milan Kundera: Slavnost bezvýznamnosti. Atlantis 2020, s. 118-119.
*
Milan Kundera psal francouzsky dávno předtím, než odjel do Francie, psal francouzsky už ve svých českých románech, jeho české psaní myslí francouzskou syntaktickou přesností. Přicházela jsem na to pokaždé, když jsem použila nějaký typický postup francouzsko-českého překladu: chtěla jsem se vyhnout tomu, co se považuje za „nešikovnou poplatnost francouzštině“, chtěla jsem větu uhladit... a uvědomila si, že to není ani přesné, ani věrné, jen bezhlasé. Pokaždé jsem pak našla v českých knihách Milana Kundery právě ten obrat „syntakticky poplatný francouzštině“, který ale zazářil významem.
Anna Kareninová: Poznámka překladatelky. In: Milan Kundera: Slavnost bezvýznamnosti. Atlantis 2020, s. 98-99.
