Vydané knihy 2008

JPEG - 15.1 kb
merleau ponty

Svět vnímání / Merleau-Ponty, M.

Překlad: Kateřina Gajdošová

Nakladatel : Oikoymenh 2008

Sv. 6: Sedm promluv, které Maurice Merleau-Ponty napsal pro rozhlasový pořad nazvaný „Hodinka francouzské kultury“, bylo uvedeno v podání samotného autora v roce 1948. Obecným tématem tohoto pořadu bylo „utváření myšlení“.


JPEG - 11.7 kb

- Habbat alep / Gustave Akakpo

2006

Překlad: Matylda a Michal Lázňovských

Nakladatel: Divadelní ústav, 2008

Sedmý svazek francouzsky psané africké dramatiky, který vychází v edici Současná hra. Hra tožského autora vypráví příběh spisovatele, vracejícího se do rodné země pátrat po pradávném jazyce, vlastních kořenech, ale i nejpříhodnějším místě pro stavbu zábavního parku.

Jeho příbuzní se ho snaží oženit se sestřenicí, která čeká dítě a nemá pro něj otce.

Během spisovatelova putování po zemi, která je mu spíše cizinou než vlastí, se setkáváme s komickými, absurdními, ale i tragickými rysy současného světa.


GIF - 12.5 kb

- Dějiny ďábla / Robert Muchembled

2000

Překlad: Jana Vymazalová

Nakladatel: Argo, 2008

Kniha Dějiny ďábla francouzského historika Roberta Muchembleda, který tímto dílem navázal na své úspěšné studie dějin čarodějnictví, se nezabývá jen tradičním vnímáním ďábla. Proměny obrazu Zla totiž vypovídají mnoho i o tom, jakým způsobem lidé nahlížejí na svůj osobní úděl a na budoucnost své civilizace. Vůdčí linie Muchembledova rozboru, zahrnujícího druhé tisíciletí křesťanské éry, tvoří dějiny těla, kultury a sociálních vazeb, které spolu velmi těsně souvisí. Všechno začíná impozantním vstupem Satana na prkna evropských dějin ve 12. století. Objevuje se ve dvojí podobě – jako strašlivý pán pekel, vládnoucí obrovské armádě démonů, a jako odporné zvíře, zakutané v tělech hříšníků. Autor se ve třech kapitolách snaží přijít na kloub záhadě honů na čarodějnice v 16. a 17. století a pak sleduje pomalý soumrak ďábla, který nastal v epoše osvícenství. Muchembled soudí, že jeho příčinou je jednak zrychlení procesu interiorizace Zla, jednak vynález fantastična v literatuře. Obě tyto tendence rozhodujícím způsobem poznamenávají vývoj v 19. a ve 20. století. V předposlední kapitole autor sleduje jemné proměny vnitřního démona, souputníka západního lidského subjektu, který se na jedné straně stále více osvobozuje od strachu z ďábla, na druhé straně se však musí mít na pozoru sám před sebou a svými pudy. V závěrečné kapitole Muchembled přehledně mapuje představy o ďáblovi na příkladech exorcismu, módy nadpřirozena, filmu, komiksu, reklamy a městských pověstí, přičemž dochází ke zjištění, že existují dva rozdílné směry – ironický odstup à la française a náhled tragický a zlověstný, který převládá ve Spojených státech.
Historik moderních dějin Robert Muchembled (1944) působí v současnosti na Universitě Paris XIII-Nord a je ředitelem l’Ecole doctorale „Vivant et sociétés“. Již řadu let se soustavně zabývá společenskými dějinami, antropologií moci, kriminality a materiálního života období 1400-1789, zejména v pařížské oblasti. Je autorem více než dvaceti prací a v roce 1997 obdržel Descartes-Huygensovu cenu udělovanou Nizozemskou královskou akademií věd a umění.


JPEG - 9.4 kb

- Svatý chrt, Guinefort, léčitel dětí ze 13. století / Jean-Claude Schmitt
1979
Překlad: Helena Beguivinová
Nakladatel: Academia, 2007

Ve Francii v kraji Dombes severně od Lyonu nosívaly venkovské ženy již ve 13. století, ale ještě mnoho století poté své nemocné či neduživé ratolesti na hrob svatého Guineforta, který zde měl pověst léčitele dětí. Tímto uctívaným světcem byl překvapivě pes, chrt, podle místní legendy nespravedlivě zabitý svým pánem.
Východiskem Schmittovy analýzy starého lidového kultu, jehož předmětem se stal pes, je latinsky psaná zpráva pořízená kolem roku 1260 Štěpánem Bourbonským, který v Dombes působil a jako inkvizitor se pokusil nepřípustné pověrečné chování venkovanů vymýtit, a dále rozbor migrující, pravděpodobně z Orientu pocházející legendy, jež zpracovává téma nespravedlivě zabitého věrného zvířete, i přehled světců (lidí) vykazujících se svatým Guinefortem podobnost. Schmitt dokonce ještě během přípravných studií k napsání své knihy objevil v okolí Dombes pamětníky, kteří mu potvrdili, že se léčitelské praktiky spojené s kultem svatého psa zachovávaly až do 20. století. V dlouhodobém konfliktu lidové kultury s kulturou učených kruhů vidí autor jeden z klíčů k interpretaci středověkého myšlení a středověké společnosti.

Jean-Claude Schmitt (nar. 1946), francouzský historik, přední medievalista, žák Jacquesa Le Goffa, se zaměřuje na kulturní historii, především na vztahy mezi lidovou kulturou a kulturou vzdělanců ve středověku, na lidové pověry a představy, na problematiku herezí. Čeští čtenáři už některé z jeho knih znají: Encyklopedie středověku (spolu s J. Le Goffem, Vyšehrad 2002), Revenanti: živí a mrtví ve středověké společnosti (Argo 2002), Svět středověkých gest (Vyšehrad 2006). Práce o svatém chrtu patří k jeho raným dílům a stala se klasickým příkladem skloubení metod z několika vzájemně souvisejících oborů – rozboru historického textu, kulturní antropologie, archeologie a dalších.


GIF - 5.5 kb

- Velké hřbitovy v měsíčním svitu / Georges Bernanos

1938

Překlad: Jan Radimský

Nakladatel: Dauphin/Vetus Via, 2008

Georges Bernanos (1888 Paříž - 1948 Neuilly-sur-Seine) patří mezi velké francouzské prozaiky. Jeho romány (Pod sluncem Satanovým, 1926; Deník venkovského faráře, 1936; Muška, 1937 ad.), zaměřené na křesťanskou koncepci boje dobra se zlem, jsou dobře známé i v českém prostředí, kam je uváděli takoví velikáni jako Bohuslav Reynek nebo Jan Čep.
Bernanos patřil ve 30. letech vedle Jacquese Maritaina, Francoise Mauriaca, Étienna Gilsonse k respektované skupině katolicky orientovaných spisovatelů a intelektuálů s celoevropským vlivem. Jistě i proto cítil potřebu vyjádřit se ke komplikované politické situaci ve Španělsku a napsal - pro mnohé překvapivě - protifrankistický pamflet Velké hřbitovy v měsíčním svitu (Les Grands Cimetieres sous la lune, 1938). Bernanos odsuzuje zabíjení, a to ve jménu jakéhokoli vyššího zájmu, jeho politika má mystický charakter, je hledáním absolutna s odvoláním na svědomí a evangelium.
Na Velké hřbitovy v měsíčním svitu si čeští čtenáři museli počkat dlouhých sedmdesát let.


JPEG - 3.3 kb

- O povaze symbolů. Úvod do obecné symboliky. / René Alleau

1997/2006

Překlad: Jakub Hlaváček

Nakladatel: Malvern, 2008

Co je symbol? Jak jej vykládat? Proč jej studovat? Tato kniha jako první poskytla koherentní klasifikaci a interpretaci symbolů a umožnila vyhnout se závažným omylům při výkladu jak profánních děl tak i posvátných textů. Podle Marie-Madeleine Davy, autorky slavné Encyklopedie mystiky, je tato kniha značným přínosem zejména pro historii náboženství, vědy a umění. Zvláštní pozornost je věnována analýze znaku X.
René Alleau, francouzský filosof a historik věd, publikoval množství děl o alchymii, tajných společnostech a symbolice. Česky od něj vyšla díla: Aspekty tradiční alchymie, Hermés a dějiny věd, Tajné společnosti.


JPEG - 159.4 kb

- Céline v Čechách: Překlady, ohlasy, korespondence (Revolver Revue č.70/2008)

Překlad: Anna Kareninová

Nakladatel: Revolver Revue, 2008

Zřejmě žádný spisovatel 20. století se nesetkal s tak nadšenou a zároveň s tak odmítavou odezvou jako Louis Ferdinand Céline. Jeho Cestu do hlubin noci, pokládanou dnes vedle díla Joyceova a Proustova za nejvýznamnější román evropské moderny, pohotově a kongeniálně přeložil Jaroslav Zaorálek. Byl to vůbec první převod Célinova díla do cizího jazyka a od jeho vydání uplynulo stejně jako od Célinovy návštěvy Prahy právě letos sedmdesát pět let. Tuto skutečnost připomínáme textovou koláží Céline v Čechách, kterou pro 110 stran RR připravila Anna Kareninová. Komentovaný výbor z korespondence a dobových zpráv, recenzí a studií můžeme číst nejen jako významný příspěvek k otázkám recepce Célinova díla, ale i jako svědectví o úrovni zdejšího literárního provozu a kulturní publicistiky od třicátých let po současnost. Zvláštní pozornost je zaměřena na spisovatelovu návštěvu Čech v létě 1933 a jeho kontakty s českým prostředím. V širším rozsahu téma Céline v Čechách zpracuje kniha připravovaná pro Edici Revolver Revue.


- Frankofilství a česká identita, 1848-1914 / Stéphane Reznikow

2002

JPEG - 80.3 kb

Překlad: Alena Lhotová

Nakladatel: Karolinum, 2008

V dobách habsburské monarchie se Francie začala Čechům jevit jako potenciální spojenec, politický model hodný následovaní, kulturní vzor a kromě toho i jako prostředník začleňování se do západní Evropy. Frankofilství se široce prolnulo s českým vlastenectvím, což byl v Evropě druhé poloviny 19. století zvláštní úkaz, a proto nebylo pouhým projevem společenského snobismu. Češi svým frankofilstvím čelili poněmčování, vyjadřovali jím pasivní rezistenci k Vídni, využívali ho v politických zápasech mezi stranami a za účelem sebekritiky jím nastavovali sami sobě zrcadlo. Tím vším frankofilství přispívalo k budování národní identity. Zároveň pokládalo základy francouzsko-českého přátelství a podílelo se na přípravě vyhlášení nezávislosti. Dílo historika Stéphana Reznikowa věnované úloze frankofilství při vytváření moderní evropské kultury je doposud nejpodrobnějším průvodcem dějinami vztahu českého národa k Francii v uvedeném období.


JPEG - 11.8 kb

- Fragmenty milostného diskurzu / Roland Barthes

1977

Překlad: Čestmír Pelikán

Nakladatel: Pavel Mervart, 2008

Kniha francouzského literárního kritika, teoretika a esejisty, jednoho z nejzajímavějších představitelů francouzského strukturalismu druhé poloviny dvacátého století, vzešla z cyklu autorových seminářů vedených na École pratique. Ačkoli se tváří především jako zlomkovitý katalog figur, vybraných z řeči milenců, lze ji číst rovněž jako strhující příběh odkrývání překvapivě jazykové povahy milostného citu.


GIF - 13.3 kb

- Tři řády, aneb, Představy feudalismu / Georges Duby

1978

Překlad: Irena Kozelská

Nakladatel: Argo, 2008

Kniha Tři řády aneb představy feudalismu patří mezi základní práce v českém prostředí dobře známého francouzského historika George Dubyho (1919-1996). Autor v češtině již publikovaných monografií (Věk katedrál, Rok tisíc, Neděle v Bouvines) zde na základě bohatého souboru středověkých pramenů zkoumá vznik učení o trojím lidu, jeho intelektuální zázemí a pronikání do obecných představ o božském uspořádání tehdejšího světa. V nemenší míře pojednává i o vlivu těchto tezí na velké sociální změny vrcholného středověku. Podle Dubyho zkonstruovali někdy mezi 10. a 12. stoletím model trojjediného božského uspořádání společnosti francouzští vzdělanci a teologové ve snaze posílit význam církve a duchovních ve středověké společnosti, s cílem sakralizovat tehdy velmi oslabenou panovnickou moc. V modelu třech řádů, těch, co se modlí, těch, co vládnou-bojují, a těch, co pracují, se ale uplatňovaly i některé starší představy raně středověkých myslitelů. Velkou část knihy autor věnoval také transformacím tohoto systému, které si vyžádaly sociální změny, způsobené mimo jiné rozvojem měst a rostoucí dynamikou sociálních vztahů a vznikem a prosazováním nových filozofických názorů.


GIF - 13.8 kb

- Zimní bitva / Jean-Claude Mourlevat

2008

Překlad: Helena Beguivinová

Nakladatel: Baobab, 2008

Sirotčinec nebo spíš převýchovný ústav v jedné nejmenované totalitární zemi, kde vládne tyranská Falanga vedená zahořklým Van Vlyckem, kde honící psi chodí vzpřímeně a vězni jsou posíláni do krvavých gladiátorských zápasů. Zima. Milena a Bartolomeo, Helena a Miloš. Dramatický příběh o útěku z otroctví, vině, lásce a přátelství. Fantastické dobrodružství, ve kterém vám budou mnohá místa povědomá. Když nezabiješ, budeš zabit? Pro čtenáře od 14 let.


- Hilda / Marie NDiaye

1999

Překlad: Zdeněk Bartoš

Nakladatel: Svět a divadlo, 2008

Hru Hilda tvoří dialogy paní Lemarchandové s Frankem Meyerem týkající se pouze a jedině tajuplné Hildy, Fankovy ženy, kterou mu paní Lemarchandová jako její zaměstnavatelka postupně odcizuje. Tvrdí, že chce mít z Hildy nejen vychovatelku pro své děti, ale především důvěrnici, přítelkyni, bytost sobě rovnou. Jak roste Frankova touha získat zpět svoji ženu, roste i urputnost, s níž paní Lemarchandová Hildu skrývá, až manželství zcela zničí. Ovšem v okamžiku, kdy se Frank s odchodem choti vyrovná a začne žít s její sestrou Corinne, opadne i zájem paní Lemarchandové. Hilda, kterou nikdy nespatříme, se stává přívažkem, zátěží, trpěnou a neužitečnou bytostí, jejíž tržní hodnota jakoby se rovnala intenzitě Frankovy potřeby.

Před dvaceti lety Marie N’Diaye vydala svůj první román Bohatá budoucnost. Knihy, které vydala v následujících letech, potvrdily její talent a bohatou imaginaci, kterým vděčí za své výlučné místo na současné francouzské literární scéně. Je to udivující dráha autorky zvláštních a realistických knih, jejichž témata prozrazují vliv Kafky, Faulknera, Durasové. Svůj první román Bohatá budoucnost vydala v sedmnácti letech v nakladatelství Minuit. Za román Rosie Carpe získala v roce 2001 cenu Femina. Její román Čarodějnice vyšel v roce 2007 v českém překladu v nakladatelství Argo. V roce 1999 vstoupila na divadelní jeviště hrou Hilda (která byla rovněž přeložena do češtiny). Její hru Tatínek má hlad nastudoval v roce 2003 André Engel a Marie N’Diaye se tak stala první žijící autorkou, jejíž dílo je na repertoáru Comédie-Française.


GIF - 14.9 kb

- Zpráva o místech / Petr Král

2008

Překlad: Petr Král

Nakladatel: Torst, 2008
Klíčová próza básníka, prozaika, esejisty, překladatele a editora Petra Krále (* 1941) vznikla z autorovy dlouholeté posedlosti „magií“ jistých – byť zdánlivě všedních – míst, z potřeby zkoumat tajemství jejich přitažlivosti a hledat za ním formuli, v níž jako by spočíval klíč ke světu vůbec. Cesta, kterou text značí, je zároveň jedním z možných shrnutí Králova životního a duchovního příběhu. Jeden z recenzentů kriticky i čtenářsky velmi úspěšného francouzského vydání knihy o ní napsal: „Zpráva o místech je právě tak dlouhá báseň jako ,předpokoj románu‘ – skvostný text o těkavé důvěrnosti všedních míst, který se čte jako se poslouchá saxofon Lestera Younga.“


GIF - 10.6 kb

- Gamiani aneb dvě prostopášné noci / Alfred de Musset

1992

Překlad: Anna a Erik Lukavští

Nakladatel: Concordia, 2008
Lesbická hraběnka Gamiani, její mladičká favoritka Fanny B. a světák Alcide (spisovatelův alter ego) - tři protagonisté dvou orgiastických nocí, prožívají své erotické eskapády až do stadia paroxysmu, který nutně vyvrcholí vraždou a sebevraždou z vilnosti obou v agónii třeštících žen. Útlá erotická novela, která patří ke klasice svého žánru, bývá připisována Alfredovi de Musset.


GIF - 17.3 kb

- Lautréamont et Sade / Maurice Blanchot
Lautréamont et Sade, Minuit, 1963
Překlad: Marie Dospíšilová
Nakladatel : Garamond, 2008

Maurice Blanchot se vždy distancoval od hlavních myšlenkových proudů své doby, surrealismu a existencialismu, později i od fenomenologie Martina Heideggera. Dvě studie, které tvoří tuto knihu, se zabývají dříve opomíjenými a podceňovanými postavami z dějin literatury a filozofie, jejichž důležitost, ba neopominutelnost pro jakoukoliv moderní reflexi jazyka či racionality jasně vyvstala až po druhé světové válce.


JPEG - 11.6 kb

- Současná francouzská literatura / Dominique Viart, Bruno Vercier
La littérature française au présent, Bordas, 2005

Překlad: Petr Dytrt, Jovanka Šotolová, Ladislav Václavík

Nakladatel : Garamond, 2008

Literatura v nových podobách má dnes ve Francii široké autorské zázemí a rozmanité obecenstvo – dokáže se obracet k publiku většinovému i velmi náročnému. Po krizi románu nenastal zánik tohoto žánru, naopak se rozšířil tematický záběr a pracuje se do hloubky s formou: francouzští a frankofonní spisovatelé píší o nových věcech a novými způsoby. Podobně francouzské divadlo a poezie prošlo v posledních desetiletích složitými peripetiemi a jsou dnes pestřejší a zajímavější než kdy dříve. Autoři knihy Současná francouzská literatura Dominique Viart a Bruno Vercier se nesnaží definovat jednoznačný názor na dnešní literární tvorbu – hledají jen způsoby, jak ji představit dnešním čtenářům. Ojedinělá publikace spojuje moderní pohled na literaturu s ukázkami z nejnovějších textů a je doplněná pro potřeby českého čtenáře bibliografií současných překladů z francouzštiny.


JPEG - 1.6 kb

- Rozkoš z textu / Roland Barthes

Le plaisir du texte, Seuil, 1973

Překlad: Olga Špilarová

Nakladatel : Triáda, 2008

Esej, "manifest hédonistické estetiky", proslulého francouzského sémiologa a spisovatele R. Barthesa (1915–1980) z roku 1973.
"K čemu všechna ta verbální okázalost? Je luxus řeči součást přebytečného bohatství, velkorysé neužitečnosti? Podléhá dílo rozkoše (například Proustovo) téže ekonomice jako egyptské pyramidy? Stal se dnes spisovatel reziduálním zástupcem Žebráka, Mnicha, Bonzy – neproduktivní, a přesto živený? Vydržuje kupecká společnost literární obec na způsob buddhistické sanghy, ne snad proto, aby produkovala (neprodukuje nic), ale aby spalovala energii? Spisovatel spalovač? Přebytečný, ale ne neužitečný? […] nic naplat: směna si přivlastní všechno včetně toho, co se jí vzpírá. Zmocní se textu a předá jej kolektivní ekonomice (i kdyby byla jen psychologická), vloží jej do oběhu neužitečných, avšak povolených útrat; a hle, neužitečnost se rázem stane užitečnou v obřadu potlače, výměny darů. Společnost je dvojdomá: nezištnost a zbytečnost zde, jinde obchodní předmět, jehož hodnota je dána mírou jeho neodůvodněnosti. O své dvojdomosti však společnost netuší, neví o své zvrácenosti. ,Obě sporné strany obdržely svůj podíl: pud má právo být ukojen, realitě byla vzdána náležitá úcta,´ říká Freud. ,Jenomže,´ pokračuje, ,zadarmo je jak známo jenom smrt.´ Vymanit text z oběhu může jen jeho vlastní zkáza: nepsat, přestat psát – anebo počítat s tím, že budu napořád pohledávkou." (R. Barthes, s. 23.)


JPEG - 100.4 kb

- Francouzské drama dnes 2 (Cesta paní Knipperové do východního Pruska, Arcivál, Divadlo bez zvířat) / Jean-Luc Lagarce, Robert Pinget, Jean-Michel Ribes

Le voyage de Madame Knipper vers la Prusse Orientale, Architruc, Théâtre sans animaux

Překlad: Kateřina Neveu, Daniela Jobertová, Petr Christov

Nakladatel : Větrné mlýny, 2008

Francouzské drama dnes 2 je druhým pokračováním třídílného projektu iniciovaného Společností pro současnou francouzskou dramatiku Drafcont, který se snaží tuzemskému čtenáři a potencionálnímu divadelnímu divákovi přibližovat nedávnou a současnou francouzskou dramatickou tvorbu. V prvním díle Antologie současného francouzského dramatu vydaném nakladatelstvím Větrné Mlýny v roce 2005 se čtenáři mohli seznámit s první trojicí francouzských dramatiků - Philippe Minyana, Daniel Lemahieu a Xavier Durringer. Kromě nových překladů samotných her nabídla publikace svým čtenářům také studie o autorech a dílech z pera jejich překladatelů.
Podobným způsobem a za přispění totožného tvůrčího a překladatelského týmu je sestaveno rovněž prostřední pokračování antologie. Zde jsou zájemcům o francouzskou literaturu a francouzské divadlo představeni další tři autoři, kteří opět patří k výrazným jménům soudobé, francouzsky psané divadelní a dramatické scény. Druhý díl tak nabízí setkání s Jeanem-Lucem Lagarcem, Robertem Pingetem a Jeanem Michelem Ribesem. Překlady her opět doplňují studie ke všem třem otištěným hrám a úvodní předmluva francouzského odborníka. Tentokrát se této role ujal Jean-Pierre Thibaudat.


GIF - 15.2 kb

- Král bez zítřka / Christophe Donner

Roi sans lendemain, Grasset&Fasquelle, 2007

Překlad: Ladislav Václavík

Nakladatel : Host, 2008

Francouzská revoluce přivádí pod gilotinu krále Ludvíka XVI. a brzy po něm i jeho manželku Marii Antoinettu. Na scéně ale zbývá jejich nezletilý syn, vévoda z Normandie, nyní vlastně nový francouzský král Ludvík XVII.. Chlapec však živoří v naprosté izolaci v pařížském vězení Temple a zanedlouho za nejasných okolností umírá. Málokdo je však ochoten uvěřit, že skutečně zemřel. Představitelé revoluční moci se k jeho smrti odmítají vyslovit a brzy se objevují desítky samozvanců, tvrdících, že právě oni jsou jedinými právoplatnými dědici francouzského trůnu…
Záhada skutečného osudu mladého krále zůstala dlouho nezodpovězena. Teprve roku 2004 bylo v bazilice Saint-Denis, tradičním místě posledního odpočinku francouzských králů, slavnostně pohřbeno Ludvíkovo takřka zázračně dochované srdce. Pochyby o pravosti relikvie byly přesvědčivě vyvráceny a nezbývá než přiznat si prostou a skličující pravdu: desetiletý král, chlapec, který se ničím neprovinil, žádný tajný život neprožil - všemi opuštěn zemřel v hrozných podmínkách pařížské věznice. Kdo přesně je však vinen jeho smrtí? Tuto otázku si v románu klade spisovatel Henri Norden, když je požádán, aby napsal scénář k filmu, v němž má být Ludvík XVII. hlavní postavou. Podezření padá na Jacquesa-Reného Héberta, hlásnou troubu sanskulotů a vydavatele bulvárního plátku Père Duchesne, který coby „hlas lidu" stál za popravou královského páru a možná měl podíl i na nešťastném konci jejich syna. Norden studuje dobové prameny, obsedantně spekuluje, snaží se ze všech sil vpravit do dobových souvislostí. Jeho práce brzy přeroste rozměry zamýšleného filmu a stane se mu cestou k vyrovnání s vlastní minulostí...

Christophe Donner se narodil roku 1956 v Paříži. Proslul především jako filmař, z jeho knih nejvíce zaujaly romány Duch pomsty (L’Esprit de vengeance, 1991), Říše morálky (L’Empire de la morale, 2001) a Prásk prásk! (Bang! Bang!, 2005).


JPEG - 72.7 kb

- Tobiáš Lolness II. Elíščiny oči. / Timothée de Fombelle

Tobie Lolness 2. Les yeux d’Elisha.

Překlad: Drahoslava Janderová

Nakladatel : Baobab, 2008

Velký dobrodružný román o chlapci, který měří jen o něco víc než jeden milimetr. Domovem Tobiáše je odedávna obrovský strom. Jednoho dne odmítne Tobiášův otec vydat tajemství svého geniálního, ale pro přežití stromu nebezpečného vynálezu. Rodina Lolnessových je poslána do vyhnanství a Tobiáš musí prchat. Dostane se až do země trávového lidu. Druhý a závěrečný díl románu začíná Tobiášovým návratem na strom, kterému však hrozí smrtelné nebezpečí. Srdce stromu je nahlodáno hlubokým kráterem. Tobiáš se pokusí odvrátit katastrofu. A nejen to. Musí přeci najít své rodiče...


GIF - 11.2 kb

- První lok piva a další drobné radosti / Philippe Delerm

La première gorgée de bière, Gallimard 1997, 2001

Překlad: Tomáš Kybal

Nakladatel : Garamond, 2008

Philippe Delerm nabízí ve své knize návod, jak potěšit drobnými radostmi, které rozzáří úsměv na tvářích lidí a probudí jejich chuťové buňky či hmatové polštářky. Je určen především těm, kteří nemají radost ze života, protože neustále někam spěchají. A přitom stačí svlažit v parném letním dnu rty lokem vychlazeného piva nebo otevřít nehtem palce zelený lusk a ukazováčkem shrnout do dlaně malé zelené kuličky.


GIF - 1.9 kb

- Před časem / Georges Didi-Huberman

Devant le temps, Minuit, 2000

Překlad: Martin Hybler

Nakladatel : Barrister & Principal, 2008

Georges Didi-Huberman (1954) je přední francouzský historik a filozof umění. Působí na École des hautes études en sciences sociales. V knize Před časem, jež je jeho první prací přeloženou do českého jazyka, se zabývá možnostmi „pravdivosti“ obrazu, vztahem člověka k obrazu, k tomu, co je vidět, a k tomu, co je skryté. Umění nepůsobí podle Hubermana jen tím, že přenáší čitelné vědomosti, ale i tím, že sestrojuje nekonečné smyčky „přenášených a rozložených vědomostí, vytvořených a přetvořených nevědomostí“. Svůj originální přístup k dějinám umění zdůvodňuje tak, že nemohou beze zbytku existovat bez teoretického, psychologického a poetického postoje k předmětu, s nímž se pracuje. Čas je ve vztahu k obrazu důležitá kategorie – ovlivňuje to, co z něj vyčteme, a z každého obrazu lze po určitém čase něco vyčíst.


GIF - 4.6 kb

- O původu kultury / René Girard

Les origines de la culture, Desclée de Brouwer, 2004

Překlad: Pavla Doležalová

Nakladatel : CDK, 2008

Kniha O původu kultury seznamuje velice čtivým způsobem se současnými názory Reného Girarda. V rozhovorech s Pierpaolem Antonellem (profesorem románské literatury na univerzitě Cambridži) a Joãem Cezarem de Castro Rocha (profesorem komparatistiky a kulturní antropologie na univerzitě v Riu de Janeiro) Girard mluví o zajímavých tématech, která se týkají jeho díla i života. Popisuje důležité mezníky svého osobního i profesního vývoje, vysvětluje, jak je jeho dílo přijímáno ve Francii a ve světě, tváří v tvář kritice a palčivým otázkám současnosti energicky přeformulovává své teze a přichází s novými analýzami. Zmiňuje se také o rozpracovaných tématech, která dnes poutají jeho pozornost. René Girard ve svém celoživotním díle dospěl k odhalení mechanismu lidských tužeb, a tím významně prohloubil naše znalosti o člověku. Jeho intelektuální autobiografie podaná ve formě poutavého vyprávění tak jistě zaujme všechny čtenáře se zájmem o reflexi lidské přirozenosti v moderních humanitních a společenských vědách.

René Girard (narozen 25. 12. 1923 ve francouzském Avignonu) je světově proslulý historik, filosof, kulturní antropolog a literární kritik, jehož odborný zájem se soustřeďuje zejména na interpretaci vztahů mezi násilím, kulturou a náboženstvím. Ve svém raném díle zformuloval myšlenku, že náboženství a kultura jsou založeny na fenoménu oběti, která jako jediná má moc stmelovat lidské společenství a zažehnávat v něm soutěživé násilí pramenící z lidské touhy být jako druhý a usilovat o totéž co druhý. Tuto „mimetickou teorii“, doplněnou o výklad mechanismu „obětního beránka“, Girard později konfrontoval s biblickými texty a poukázal na to, že se v nich odmítá jak institut oběti, tak jakékoli násilí. Na tomto základě pak postavil vlastní, antropologicky pojatou interpretaci křesťanství. Girardovy názory vyvolaly mezi antropology i teology řadu diskusí a polemik, díky nimž francouzský myslitel některá tvrzení později korigoval. Na začátku 21. století je René Girard respektovaným autorem a opravdovým žijícím klasikem. V češtině vyšly jeho knihy Obětní beránek (Praha 1997) a Lež romantismu a pravda románu (Praha 1998). Přehledný a srozumitelný úvod do Girardova myšlení z pera anglického teologa Michae¬la Kirwana vyšel jako 4. svazek této edice pod názvem René Girard – Uvedení do díla (Brno 2008).


GIF - 12.9 kb

- Struktura chování / Maurice Merleau-Ponty

La structure du comportement, PUF, 1942

Překlad: Jiří Pechar, Alena Bakešová, Josef Fulka, Michael Hauser, Tomáš Jeníček, Karel Novotný, Jiří Olšovský, Marcela Sedláčková, Jan Svoboda, Petr Urban, Otakar Vochoč

Nakladatel : Filosofia, 2008

Východiskem analýz, které Merleau-Ponty podává v této knize, je kritika koncepcí, které chování živých organismů pojímají jako kauzální účinky izolovaných neurofyziologických procesů; najdeme tu tedy např. i kritiku Pavlovovy teorie podmíněných reflexů. Vztah psychického řádu k řádu vitálnímu a vztah duchovna k psychičnu je autorem pojímán jako integrace, díky níž se určitá struktura stává částí struktury jí nadřazené. Vyústěním zkoumání je pak pojetí navazující na základní myšlenky Husserlovy fenomenologie.


JPEG - 153.1 kb

-Kameny a další texty / Roger Caillois

Pierres, suivi d’autres textes; Le fleuve Alphée, Gallimard 1966, 1970, 1978

Překlad: Josef Hrdlička

Nakladatel : Malvern, 2008

Krátké texty a zamyšlení o kamenech s obdivem k jejich krásám a tajemstvím.
Kameny jsou v díle Rogera Cailloise nezanedbatelným tématem. V roce 1962 začíná psát "Kaneny", texty věnované kamenům samotným, bez potřeby něco srovnávat. Při těchto meditacích nad kameny jak píše, "jakoby získal něco z jejich přirozenosti".
Roger Cailloois (1913-1978) se přátelil s členy Vysoké hry, později se stal členem surrealistické skupiny. Jeho dílo zasahuje do řady oblastí od sociologie, antropologie až po literární kritiku a poezii.


JPEG - 4.7 kb

- Doba ledová / Nicolas de Crécy

Période glaciaire, Futuropolis, 2005

Překlad: Marika Pecháčková, Magdalena Kučerová

Nakladatel : Meander, 2008

Nicolas de Crécy patří mezi přední francouzské komiksové tvůrce a jeho tvorba je vysoce hodnocena domácí i zahraniční kritikou. Ve svém albu Période glaciaire vzdal vlastním uměleckým dílem hold mekce francouzského uměleckého světa – Louvru.
De Crécyho album je pozoruhodné samo o sobě – po výtvarné stránce jeho volnou, rozmáchlou, jakoby nervní kresbou a mistrnou prací s kompozicí a komiksovým jazykem, po stránce scénáře příběhem z blíže neurčené, nejspíše postapokalyptické budoucnosti, další doby ledové, kde po pýchách naší dnešní civilizace mnoho nezbylo. Osobití hrdinové na své pouti „prázdným“ světem ledu a sněhu (během níž vypjatě řeší vlastní vztahy a problémy) dospějí až k jedné z perel naší civilizace – Louvru.
De Crécy zde do svého příběhu a svého výtvarného výrazu vtahuje obrazy, sochy a další umělecká díla ze slavné „obrazárny“. Ovšem, již to zde nejsou vrcholná díla našeho kulturního dědictví, nýbrž podivné artefakty, kterým je třeba ve světě bez lidstva a jeho paměti dát nový smysl. O to se, často velmi komicky, ale „logicky“ snaží i de Crécyho hrdinové, čímž nakazí i čtenáře, který je veden k otázkám po povaze umění, o tom, co vlastně z nějakého artefaktu dělá umělecké dílo a proč jsme si právě tato díla vybrali jako ta nejlepší, hodná místa v nejslavnější galerii světa. Kromě svébytného uměleckého díla tak de Crécyho album nabízí neopomenutelnou přidanou hodnotu – procházku sbírkou Louvru (kterou většina domácích čtenářů nemůže znát zrovna důvěrně), která však není jen nudným výčtem, ale velmi inteligentní a hravou výpravou za uměním naší civilizace.
Ostatně nominace na cenu publika za Nejlepší album na prestižním francouzském festivalu komiksu v Angouleme v roce 2006 mluví i sama za sebe.


JPEG - 1015 bytů

- Bílé předání / Guy Viarre

Œuvres, 1971-2001

Překlad: Petr Zavadil

Nakladatel : Fra, 2008

Co a jakým způsobem by nám sdělili naši mrtví, pokud by mohli? Texty Guy Viarra (1971–2001) hodně napovídají. Jeho přátelé tvrdí, že se narodil jen nedopatřením. Přesto, když už byl jednou na světě, rozhodl se vydržet třicet let. Jeho řeč připomíná tu naši, ale je jakoby nelidská. Poezie odjinud, přeložená jen napůl, už za autorova života posmrtná, psaná smrtí. Podivuhodný zjev, který do moderní francouzské literatury patří jen proto, že shodou okolností zemřel ve Francii na začátku jednadvacátého století. Bílé předání je prvním pokusem o ucelené vydání díla Guy Viarra v jediné knize. Až na jeho nejdelší prózu Don’t call me worthy a na několik textů z raného období obsahuje tato kniha všechno, co z Viarrovy pozůstalosti dosud vyšlo.


GIF - 10.7 kb

- Leonardo da Vinci aneb Vědy o malířství; Gesto v umění / André Chastel

Léonard; Le Geste dans l’art

Překlad: Kateřina Tlachová

Nakladatel : Barrister & Principal, 2008

Šest studií známého francouzského historika umění Andrého Chastela sebraných v tomto svazku je členěno do dvou tematických oddílů. V prvních třech studiích se autor zabývá mnohovrstevnatou osobností renesančního umělce Leonarda da Vinci a jeho vědami o malířství, ale také nutnými mezemi jeho tehdejšího poznání. V části druhé přinášíme tři Chastelovy studie o problematice gesta v umění, jíž věnoval velkou pozornost na svých seminářích na Collège de France i v řadě jiných odborných textů. Pomocí příkladů od antiky až po 20. století zkoumá znaky této nonverbální komunikace a snaží se ukázat, co vše z nich můžeme v dnešní době vyčíst a kde se naopak skrývají rizika této interpretace.
André Chastel (1912-1990), významný historik umění a autor řady odborných prací především o italském renesančním umění. V edici Dějiny a teorie umění již česky vyšla jeho kniha Vyplenění Říma. Od manýrismu k protireformaci (2003).


JPEG - 3.2 kb

Národ a náboženství v dobĕ globalizace/
Pierre Rosanvallon, Elie Cohen, Danièle Hervieu-Léger, Adbelwahab Meddeb, Pascal Bruckner et Pierre Hassner.

Nations et religions à l’heure de la mondialisation
2008

Nakladatel: Rozumĕt svĕtu

Tato kniha obsahuje texty přednášek, které probĕhly na pudĕ Francouzského institutu v Praze v prubĕhu roku 2007. Přednášky se konaly v rámci cyklu nazvaného « Rozumĕt svĕtu », jehož cílemje představovat hlavní trendy francouzké veřejné debaty v České republice. V tomo roce byl přednáškový cyklus vĕnován tématu budoucnosti národa a náboženství. Jsme svĕdky zanikání, trvání, anebo obrody tĕchto tradičních rámcu našeho kolektivního života ? Na otázku, jež má z hlediska našich společností ustřední význam, odpovídalo nĕkolik význačných osobností francouzskéo intelektuálního života

Tisknout článek Verze pro tisk