Francie na Pražském Quadrienalle 2011

PQ11
EXPOZICE ARCHITEKTONICKÉ SEKCE
F R A N C I E : O B J E V

Evropská populace a průmysl jsou na ústupu, jejich životní prostředí a finanční zdroje jsou omezeny. Časy nově stavěných kulturních paláců jsou pryč, v budoucnosti bude prostor pro divadlo stále častěji vznikat ve znovuobjevených prostorech.

Ve Francii existuje silná tradice využití adaptovaných prostorů. Jejím dokladem jsou i místa, která za posledních 40 let objevili, zabydleli a průběžně modifikovali Peter Brook a Ariane Mnouchkine (Theatre des Bouffes du Nord a Theatre du Soleil). Tyto ve všech ohledech exemplární případy představujeme jako nosný pilíř naší výstavy. Takové, jaké byly v konkrétní okamžik (18.12.2010): v neustálém vývoji, neustále renovované a transformované. Odchod Petera Brooka z postu režiséra Bouffes du Nord 31.12.2010 vyvolává otázku, do jaké míry takové prostory žijí z uměleckých vizí jednotlivců: „Jak se bude prostor vyvíjet dál? Bude směřovat do minulosti nebo do budoucnosti?“

Tyto i další prostory vzkvétaly bez péče architektů. Proč se architektům nepodařilo navázat spolupráci s tvůrci divadel? Proč jsou tak posedlí touhou tvořit podle vlastních představ, ačkoli křehký, reaktivní a rychle se vyvíjející obor performance vyžaduje něco jiného? Měla by být „kultura“ pevná a kategorizovaná, uzavřená a zkoumaná jako zvíře v zoo, ačkoli tolik tvůrců baží po chaosu, nejednoznačnosti a možnosti křížení druhů mezi disciplínami?

Francie k tomuto problému nabízí zdravé, protichůdné přístupy, mezi něž patří i práce Patricka Bouchaina, který zohýbal pravidla architektury a urbanizmu, aby mohl svobodou a vitalitou naplnit „nalezené“ prostory jako jsou Condition Publique v Roubaix, Theatre du Radeau v le Mans a Lieu Unique v Nantes. S devizou neurčitosti a růstu koketují i obce, například Saint Nazaire, když rozjíždějí nehotové, otevřené projekty, jako je Le Life v bývalé německé ponorkové základně přestavěné německými architekty LIN. Představujeme Le Life a Lieu Unique jako kontrapunkt architektonicky přeměněného nalezeného prostoru oproti ‘samo-postaveným‘ Bouffes du Nord a Theatre du Soleil.

Osud spojil tyto čtyři budovy zvláštním způsobem: Bouffes, Soleil a Lieu Unique jsou původně soudobé (1874-80), postavené užitím nových průmyslových technologií z litiny a ocelové konstrukce. Soleil a námořní základna Saint Nazaire byly postaveny s destruktivním cílem a byly poškozeny bombardováním (stejně jako Lieu Unique) v roce
1943; to způsobilo jejich zastarání a tudíž možnost pozdějšího užití pro kulturní účely. Budova Bouffes du Nord byla poškozena ohněm a vodou v letech 1954-1974.

Naši expozici předkládáme jako objekt, který je nutno objevit a prozkoumat, který vybízí k interakci, odhalování a spolupráci diváků mezi sebou. Doufáme, že vyprovokuje úvahy o potřebných změnách v architektonické praxi, vládě i společnosti, které umožní rozkvět kulturních aktivit v „nalezeném“ kontextu, který je z podstaty občanský (protože zprostředkovává obnovu a kontinuitu) a ekologický.

VÍCE INFORMACÍ:

http://www.studioandrewtodd.com/#
http://www.pq.cz/cs/architektonicka-sekce.html

Tisknout článek Verze pro tisk